Zpomal, najdi klid a prostor pro sebe mezi stromy.

Evičku bych doporuči­la každé ženě. 

Je takovým zas­tavením, milým pohlazením. Takový byl i rozhovor před Váno­ce­mi s ní. Během rozhovoru jsem si pár věcí uvě­domi­la, které jsou pro mě samozře­j­mostí, ale pro jiné mohou být inspirací. Dřív když mi něk­do řekl, že jsem mu inspirací, tak jsem to moc nechá­pala, jak já bych mohla. Po rozhovoru s Evčou jsem pochopi­la, že bych mohla a že se vlast­ně nedi­vím. Hod­ně toho zvládám, baví mě to a neskutečně si to užívám. I když to někdy není lehké, jsou tam také vlny naho­ru a dolů, ale obec­ně vza­to stále nahorů. Držím palce všem, které si díky Evče také něco uvě­domi­ly.

Ztiši­ly se mi myšlenky, zesílila intu­ice a rozproudil se stav FLOW. 

Lesní mysl s Evičk­ou… Chtěla jsem ještě včera zčer­st­va nap­sat, jak nád­h­erně jsem se měla na procházce s Evičk­ou… ale zim­ní vzduch, síla lesa a spous­ta uvě­domění mě poslaly rozjí­mat do horké vany a pak rov­nou do postele. Potře­bo­vala jsem to všech­no vstře­bat. Dnes se ale chci podělit o dojmy s báječ­nou průvod­kyní Lesní mys­lí, Evičk­ou (Eva Maři­cová), která je mi svou energií vel­mi blízká. V jem­nos­ti a hravosti mě proved­la lesem u Brna a ukáza­la, jak se dá každý kousek přírody vní­mat vědomě, vychut­nat vše­mi smys­ly, smát se, zad­u­mat a nechat půso­bit sílu lesa. Odsud jsem odešla vděčná za kaž­dou min­u­tu živ­ota. V přírodě se totiž děje jed­no kou­z­lo – zmenšu­jí se všech­ny prob­lémy, které nosíme v hlavě. Neby­la to jen procház­ka. Bylo to noření se do hloubky sebe, uvě­domění, jaké bohat­ství nám příro­da nabízí. Ztiši­ly se mi myšlenky, zesílila intu­ice a rozproudil se stav FLOW. Děku­ji Evi, že jsem to díky tvé­mu vedení mohla zažít a znovu se potkat se svým skutečným JÁ. Byl to důležitý den na mojí ces­tě.